Delší dobu jsem nenapsal nic kloudného, proto jsem zapojil svou tvůrčí osobnost a napsal něco nového, co na tomto blogu ještě nebylo – fiktivní příběh se špetkou pravdy. Po přečtení si možná řeknete, že se můj příběh neliší například pláčkova bláboníku, sice nezastírám, že jsem se od něj nevzal inspiraci, ale myslím si, že naše styly nelze srovnávat.

Předpojatost vládne světu Malá oslava narozenin jednoho z kamarádů jednoho našeho přítele, říkejme mu Ondra. Ondra je ajťák tělem i duší. Zásadně nosí pohodlné věci jako je volnější tričko, které získal na nějaké konferenci jako součást uvítacího balíčku, volné kalhoty, či nejlépe kraťasy, a v létě sandály, samozřejmě s ponožkami. Přeci mu nebudou mrznout nohy! Pracuje jako projektový manažer a sem tam si pohraje s Photoshopem a Fireworksem. Jeho práce ho naplňuje, pracuje si kdy chce a vybírá si klienty dle libosti. Přesně takovou práci hledal celý život. Sice není milionář, ale jemu to bohatě stačí. Jeho práce ho naplňuje a každé ráno se těší na svou práci a co nového ho v ní čeká.

Oslava je v plném proudu a všichni lidé, muži, se baví seč jim pusa stačí. Převážně to jsou geekové a ajťáci. Mezi nima najdeme i Ondru. Jeho nejmenovaný kamarád ho představuje několika svým známým. Jeden je poměrně úspěšný podnikatel, který uspěl s vůněmi pro ajťáky. Jeho modely jako Nový MacBook Pro či Čerstvě vypálené DVD slaví mezi ajťáky obrovský úspěch. Vedle něj je tu několik programátorů (většinou z větších firem) a dva web designéři.

Asi nejvíce mluvil Pan Podnikatel, který opravdu barvitě a horlivě popisoval svůj životní úspěch, který by mu mohl závidět i Steve Jobs nebo Bill Gates. Realita byla ale taková, že svůj geniální nápad „odkoupil“ od svého známého a nyní se jakž takž drží na trhu. Nechtěl nikoho pustit ke slovu, ignoroval jakékoliv posunky i připomínky. Pouze si vyprávěl svůj dokonalý příběh, který mohl zaujmout maximálně znuděného psa…

Ačkoliv se to zdá nemožné, ostatní přítomní hltali každé slovo, které vyšlo z jeho úst. Dokonce tomu i věřili a sem tam zaznělo i obdivuhodné „oooo“. Jediný, který mu to „nebaštil“, byl Ondra. S těmito pseudopodnikateli má své zkušenosti a nejednou mu nabízeli práci.

Ondra už to nevydržel a musel vstoupit do monologu Pána Podnikatele. Kompletně ho vykolejil a Pán Podnikatel už nenalezl slov a nepokračoval dál. Proto se slova chopil Ondra. Ten nyní začal vyprávět o své práci, jak je s ní spokojený a jak ho naplňuje. Vysloveně u toho zářil, ale jeho posluchači na něj koukali silně s odstupem, protože v něco, jako je radost z práce, ani jeden nevěřili a jen si posměšně v duchu říkali jaký naivní blbeček a snílek to musí být. Pán Podnikatel chtěl odvetu za své vyrušení a proto Ondru uprostřed slova přerušil: „A kolik si tak vyděláš za měsíc?“ „Moc ne, ale mně to stačí, bydlení mám slušný, něco naspořenýho taky, ale nejsou to miliony.“ Všichni se mu posměšně podívali do očí a Pán Podnikatel přidal ještě benzín do ohně: „A to máš teda z té práce jen dobrý pocit? K čemu to? Dobře se cítit můžeš i po hašiši. To hlavní, co z práce musí být jsou prachy, hochu. Čistý nefalšovaný zisk. To je to, oč tu běží.“ Ondra si v tu chvíli uvědomil jak směšný člověk je v očích přísedících a proto jen smutně sklopil hlavu, pomalu se zvedl a odešel z oslavy domů.

Cestou domů přemýšlel nad tím, co mu Pán Podnikatel řekl. V duchu si říkal: „Ale na co jsou mi peníze, když z nich nebudu šťastný. K čemu je mi krásný velký dům, drahé auto a miliony na kontě, když ze své práce nebudu mít radost? K čemu mi to všechno je? K ničemu!“ Ondra si uvědomil, že to, co zažil, byl jen jeden velký a hnusný předsudek, který vládne naší společnosti. Ušklíbl se, odemkl postarší dveře svého bytu a už se těšil, co mu přinese další den.